S MUDr. Michalou Adamec o IVF otevřeně a bez mýtů

Plodnost je téma, které s sebou nese spoustu otázek, emocí i nejistoty. Kdy nechat věcem volný průběh? Kdy už je na místě vyhledat odbornou pomoc? Co všechno obnáší umělé oplodnění? A jak můžeme svou šanci ovlivnit před zahájením samotné léčby? 

O těchto otázkách jsme si povídali s MUDr. Michalou Adamec, gynekoložkou a porodní lékařkou se zaměřením na ženské zdraví a plodnost, kterou možná znáš z oblíbeného instagramového profilu @michala_gynmama. V našem společném rozhovoru se dozvíš například, kdy je vhodné začít řešit potíže s početím, jaké jsou skutečné limity IVF, co začít řešit už před zahájením léčby – a co jsou spíše mýty.

Jaká kritéria musí žena splňovat, aby mohla podstoupit umělé oplodnění? Existují věkové, zdravotní nebo hormonální limity, které mohou léčbu ovlivnit nebo dokonce znemožnit?

IVF není něco, co by se „automaticky“ doporučilo každé ženě – vždy jde o individuální posouzení páru jako celku. Základním kritériem je věk ženy, protože ten má zásadní vliv na kvalitu a počet vajíček. Nejlepší výsledky obvykle vidíme do 35 let, mezi 35 a 40 lety se šance postupně snižují a po čtyřicítce už bývá úspěšnost výrazně nižší, proto se v některých případech začíná uvažovat i o darovaných vajíčkách. Vzhledem k tomu, že ženy mají děti později, je velmi důležitá také informovanost o vývoji plodnosti a možnostech zmrazení vajíček.

Dalším důležitým faktorem je ovariální rezerva, tedy zásoba vajíček. Tu hodnotíme zejména podle hormonu AMH a ultrazvukového nálezu na vaječnících. Pokud je rezerva velmi nízká, může být hormonální stimulace neefektivní.

Zásadní je také celkový zdravotní stav ženy, protože musí být schopná bezpečně zvládnout těhotenství. Překážkou mohou být například závažná neléčená srdeční onemocnění, těžká cukrovka, některá autoimunitní onemocnění nebo nestabilizovaná psychická onemocnění. Před IVF se proto často nejprve upravuje léčba těchto stavů ve spolupráci se specialisty (psychiatr, internista…). Jde však skutečně o specifické případy.

Hormonální limity také hrají roli – před zákrokem musíme mít pod kontrolou štítnou žlázu, prolaktin atd., protože tyto poruchy mohou snižovat šance na úspěch. Stejně důležitý je stav dělohy, protože například myomy deformující dutinu děložní, srůsty nebo chronické záněty mohou bránit uhnízdění embrya.

A nakonec se vždy hodnotí i partner, protože kvalita spermií často rozhoduje o tom, jak budeme postupovat v léčbě. Nejde tedy o jedno jediné kritérium, ale o komplexní posouzení zdravotního a reprodukčního potenciálu obou partnerů.

Jaké podmínky musí splňovat muž, pokud chce se svou partnerkou podstoupit umělé oplodnění? Jakou roli hraje kvalita spermií a celkový zdravotní stav muže v úspěšnosti IVF?

U muže se při řešení problému s plodností páru sleduje méně věcí než u ženy, ale ty, které se hodnotí, jsou pro úspěch IVF velmi důležité. Základní podmínkou je, že musí být možné získat životaschopné spermie – buď přirozeně ze vzorku ejakulátu, nebo chirurgicky z varlete, pokud se spermie v ejakulátu nenacházejí.

Největší roli hraje kvalita spermií, kterou posuzujeme ve spermiogramu. Sleduje se jejich počet, pohyblivost a tvar. Pokud jsou hodnoty mírně zhoršené, většinou to ještě nebrání léčbě, jen se zvolí vhodnější metoda, například ICSI, kdy se jedna spermie cíleně vstřikuje do vajíčka. Při velmi těžkém mužském faktoru se hledá příčina a někdy je nutné odebrat spermie přímo z varlete.

Význam má i celkový zdravotní stav muže, protože ten ovlivňuje kvalitu spermií. Negativně ji může zhoršit například kouření, nadměrný alkohol, obezita, dlouhodobý stres, neléčené infekce, hormonální poruchy či některá chronická onemocnění. Před IVF se proto často doporučuje úprava životního stylu a léčba případných problémů.

Muž také absolvuje základní vyšetření na infekce, urologické vyšetření a v některých případech i genetické testy, zejména pokud má velmi nízký počet spermií. Celkově tedy platí, že úspěch IVF nezávisí jen na ženě – kvalita spermií a zdraví muže jsou stejně důležitou součástí celé léčby.

 

Jak by měla žena postupovat ve chvíli, kdy se jí delší dobu nedaří otěhotnět a začíná uvažovat o umělém oplodnění? Je nutné vše řešit nejprve přes svého gynekologa, nebo se může obrátit přímo na IVF centrum?

Pokud se ženě dlouhodobě nedaří otěhotnět, nejrozumnější postup je začít systematicky, ale bez zbytečného odkladu. Obecně se doporučuje, aby se pár začal aktivně vyšetřovat po roce snažení, pokud je ženě méně než 35 let, nebo už po šesti měsících, pokud je jí 35 let, a po 37. roce života ženy už po 3 měsících – protože věk je pro plodnost ženy rozhodující faktor.

Prvním krokem bývá návštěva vlastního gynekologa, který může provést základní vyšetření, jako je hormonální profil, ultrazvuk vaječníků, případně doporučit partnerovi spermiogram.

Není však nutné vše řešit jen přes gynekologa. Žena se může obrátit i přímo na IVF centrum, kde jí provedou komplexní vyšetření na jednom místě a navrhnou další postup. V praxi mnoho párů volí právě tuto cestu, protože je rychlejší a cíleně zaměřená na plodnost a centrum léčby neplodnosti disponuje širším záběrem vyšetření i zkušeností v této oblasti.

Důležité je nezačít panikařit, ale ani nečekat příliš dlouho. Čím dříve se zjistí příčina, tím více možností léčby bývá k dispozici – ať už jde o jednoduchou hormonální úpravu, inseminaci nebo přímo IVF.

Jak dlouho dopředu by měla žena začít umělé oplodnění plánovat? Jak dlouhá bývá přípravná fáze léčby a co všechno obnáší, než dojde k samotnému odběru vajíček?

Nejdříve je potřeba vstupní vyšetření, během kterého se lékař seznámí s párem, následně se s procesem může začít. Samotná přípravná fáze trvá většinou 4–8 týdnů a zahrnuje vyšetření, hormonální stimulaci, která trvá 10 až 14 dní a pravidelné kontroly ultrazvukem. Potom následuje načasovaný odběr vajíček v krátké anestezii.

Lze se na umělé oplodnění nějak cíleně připravit pomocí doplňků stravy nebo změnou životního stylu ještě před zahájením léčby? Co má podle vás skutečně smysl a co jsou spíše marketingové sliby?

Ano, určitá příprava má smysl, ale ne všechno, co se propaguje, je skutečně potřebné. Reálně nejvíce pomůže zdravý životní styl – pravidelný pohyb, vyvážená strava, omezení alkoholu, nekouření a dostatek spánku, protože tyto faktory přímo ovlivňují kvalitu vajíček i spermií.

Z doplňků má oporu zejména kyselina listová, vitamin D a u některých žen i omega-3 či koenzym Q10, ale vždy je lepší poradit se s lékařem, aby se zbytečně neužívalo příliš mnoho přípravků najednou.

Naopak mnoho „zázračných“ preparátů na plodnost slibuje rychlé výsledky bez důkazů a spíše jde o marketing než o skutečnou medicínu. Důležitější než drahé koktejly vitaminů je mít upravené hormony, štítnou žlázu, hmotnost a celkový zdravotní stav ještě před zahájením stimulace.

Může se i muž před odběrem spermatu nějak aktivně připravit – například pomocí doplňků stravy, úpravou jídelníčku nebo omezením některých návyků? Jak dlouho předem by měl s touto přípravou ideálně začít?

Ano, muž se může na odběr spermií připravit – a často to má smysl – protože kvalitu spermií lze částečně ovlivnit životním stylem. Nejdůležitější je omezit kouření, alkohol, vyhnout se přehřívání varlat (sauny, horké koupele, dlouhé sezení s notebookem na klíně), snížit stres a dbát na pravidelný pohyb a vyváženou stravu bohatou na ovoce, zeleninu, ryby a kvalitní bílkoviny.

Z doplňků se často doporučují přípravky s obsahem zinku, selenu, vitaminu D, omega-3 a koenzymu Q10, které mohou podpořit pohyblivost a kvalitu spermií, ale nejsou zázračným řešením.

Ideální je začít s těmito změnami přibližně tři měsíce před plánovaným odběrem, protože celý cyklus tvorby spermií trvá asi 70–90 dní. I menší úpravy v tomto období mohou mít reálný vliv na výsledek.

Jak dlouho trvá samotný proces umělého oplodnění – konkrétně odběr vajíček a následná aplikace embrya? Jak náročné jsou tyto zákroky pro ženu z pohledu fyzického i psychického?

Samotný proces punkce vajíček je krátký, i když mu předchází delší příprava. Odběr vajíček trvá obvykle 10 minut a provádí se v krátké anestezii přes pochvu pod ultrazvukovou kontrolou a většina žen odchází ještě tentýž den domů.

Přenos embrya do dělohy je ještě jednodušší – jde o několikasekundový ambulantní výkon, který většinou nebolí a anestezie není potřeba.

Z fyzického hlediska bývá nejnáročnější spíše hormonální stimulace před odběrem, která může způsobit pocit nafouknutí, únavu nebo citlivost vaječníků. Psychicky bývá nejtěžší čekání na výsledek a celkový emoční tlak spojený s léčbou, protože pár často prožívá velké naděje i obavy zároveň. Závažné medicínské komplikace jsou vzácné.

Jaká jsou hlavní zdravotní rizika spojená s umělým oplodněním, a to jak pro ženu, tak případně pro budoucí těhotenství? Jsou tato rizika spíše krátkodobá, nebo mohou mít i dlouhodobé následky?

IVF je obecně bezpečné, ale má určitá rizika (tak jako jakýkoliv medicínský proces), většinou krátkodobá. Pro ženu je nejčastějším rizikem hyperstimulace vaječníků, která může způsobit nafouknutí a bolesti břicha, ale většinou se jí dá předcházet správným nastavením léčby. Tento stav se však snažíme eliminovat a závažné komplikace jsou vzácné.

Dlouhodobé vážné následky pro ženu se po IVF nepotvrdily. A po IVF se rodí stejně zdravé děti jako z přirozeného početí.

Jak by měla žena postupovat po aplikaci embrya? Je možné se relativně rychle vrátit do běžného pracovního a denního režimu, nebo je vhodné určité omezení a klidový režim?

Po přenosu embrya se žena může poměrně rychle vrátit k běžnému dennímu režimu. Většinou stačí několik hodin odpočinku v den výkonu a poté už může fungovat normálně – chodit do práce, procházet se a věnovat se lehkým aktivitám.

Co se nedoporučuje, jsou intenzivní sporty, těžká fyzická námaha, zvedání těžkých věcí, sauna či horké koupele. Důležitější než „ležení doma“ je vytvořit si příjemné prostředí, protože čekání na výsledek bývá pocitově dlouhé, najít si podporu u partnera a okolí, dopřát si dostatek spánku a vyhýbat se velkému stresu. Úplný klidový režim většinou není potřebný ani užitečný.

U žen, které otěhotní pomocí IVF, vyšší riziko preeklampsie než u přirozeného otěhotnění. Čím to může být způsobeno, u kterých žen je toto riziko největší a dá se na něj nějak předem připravit nebo riziko v průběhu těhotenství alespoň částečně ovlivnit?

Ano, u těhotenství po IVF bývá riziko preeklampsie o něco vyšší než při spontánním početí, ale ne dramaticky – jde spíše o mírné zvýšení rizika, nikoli o pravidlo. Souvisí to s více faktory najednou.

Nejčastějším a velmi důležitým faktorem je to, že ženy podstupující IVF jsou často starší, mají vyšší BMI nebo přidružená onemocnění, a právě tyto okolnosti zvyšují riziko preeklampsie více než samotná metoda IVF.

Nejvyšší riziko mají ženy s vysokým krevním tlakem ještě před těhotenstvím, s cukrovkou, obezitou, autoimunitními onemocněními, při vícečetném těhotenství nebo při prvním těhotenství ve vyšším věku.

Na riziko se lze připravit už před těhotenstvím – úpravou hmotnosti, léčbou tlaku, štítné žlázy či cukrovky a celkovou stabilizací zdravotního stavu. Během těhotenství pomáhá pravidelné sledování u gynekologa, měření tlaku a v rizikových případech také preventivní užívání nízké dávky aspirinu podle doporučení lékaře. Riziko tak nelze zcela odstranit, ale lze jej výrazně snížit a včas zachytit.

 

MUDr. Michala Adamec

Medicínu vystudovala v roce 2017 a následně absolvovala specializační vzdělávání v oboru gynekologie a porodnictví na Kramárech v Bratislavě. Aktuálně působí v centru GynFiv, kde se věnuje gynekologii a problematice plodnosti. Vedle klinické praxe se dlouhodobě věnuje také osvětě. Na sociálních sítích srozumitelně a citlivě vysvětluje témata ženského těla, menstruačního cyklu i reprodukčního zdraví a aktivně se zapojuje do vzdělávacích projektů zaměřených na ženské zdraví.